Jidácký plátek

↓1. číslo ↓2. číslo
↓3. číslo ↓4. číslo
(poslední změna 14. března 2016 v 20.23)

Iva Fexová: Ke kořenům
Mám-li se dopracovat vrstvami času až ke kořenům vzniku Jéídéčka, dostanu se ke vstupu do malé soukromé školy. Stojím před dveřmi do bývalé mateřské školy na Březinkách a čtu nápis Soukromé sportovní gymnázium. Ano, tady to všechno začalo, tady se zrodil nápad, aby se jednou do roka sešli nadšenci amatérského studentského divadla. Stačilo mít tu patřičnou chuť, pocit, že je potřeba, aby se něco dělo, aby se studentům středních a základních škol ukázalo, jak smysluplně a zábavně jde trávit volný čas.
Mapování amatérských spolků regionu byl první velký úkol. A pak vymyslet název festivalu. Hrajeme divadlo a v Jihlavě, tak co kdybychom zkusili z těchhle slov udělat zkratku? A tak vznikl JID. A k tomu ještě letopočet a máme pěknou automobilovou značku. A tak naše autíčko se značkou JID-19-9x vyjelo do světa. Jeho první cesta byla hledat prostor, kde by se tahle velkolepá akce mohla uskutečnit.
Jedním z prvních symbolů festivalu byl most. Most znamenající přechod, přejezd, překlenutí dvou břehů, ale i symbol podaných rukou a nit pochopení lidí různé mentality. Ten reálný most pro nás byl Brněnský, po něm jsme přejeli do Divadla Na Kopečku.
A tam už jsme zůstali.
Bylo to malé divadelní doupě, ale doupě se vším všudy. Tehdy ho spravovala přísně, ale s láskou paní Hana Červinková. Zde jsme mohli hrát divadlo se zázemím, o kterém se nám nesnilo, v přísálí jsme dělali výstavy a rauty, chodba se proměňovala v místo různých dílen. Na pultu šatny jste si mohli zakoupit upomínkové předměty, které vyráběli studenti, ale i pacienti psychiatrické léčebny, na jejímž území se divadlo nacházelo. Kavárnička sloužila všem, kdo po bitvě na jevišti i v hledišti pocítili velký hlad nebo velkou chuť, před vchodem stál vojenský stan sloužící jako čajovna, odpočinkovna, místo pro klábosení i pro předvedení toho, co se už nevešlo na pódium. V kamrlíku u pokladny se scházel organizační tým studentů, kteří věnovali svůj čas tomu, aby se ostatní mohli bavit, aby vše klapalo jak na drátku – byla to jejich velká zábavná škola. Mnozí z ní dodneška těží.
Byly to dny maximálních výkonů i obrovské spokojenosti ze vzájemné spolupráce, ale i dny, na jejichž konci jsme padali únavou, nevyspáním a stresem.
Soubory v Jihlavě přespávaly a všichni se dívali na všechny, všichni se zapojovali do debat s porotou. V té souvislosti mi nedá nezmínit se o dvou lidech: o panu Junáškovi, tehdejšímu uměleckému šéfovi Horáckého divadla, dobrosrdečném muži, který dokázal s láskou sdělovat slova kritiky, a o panu Christovovi, který vnášel do debat světový průvan a francouzský šarm. Mimochodem, Jihlavě je věrný dodnes.
Po čase se festival rozdělil. Nebylo už možné a únosné organizovat akci pro střední i základní školy dohromady. A tak vznikl Docela malý festival, jehož organizaci převzala ZŠ Havlíčkova, a festival JID, který po uzavření sportovního gymnázia začalo pořádat státní Gymnázium Jihlava.
Akce se rozrůstala a každým rokem přinášela něco nového: předfestivalové akce v kavárně Etage, kde každý měsíc vystupovala řada zajímavých lidí při autorských čteních nebo koncertech, malých divadelních vystoupeních atd. Průvody městem, které ve spolupráci se školou pořádal divadelní nadšenec, herec Horáckého divadla a kamarád Jakub Škrdla. Na festivalových večerech jsme mohli vidět řadu pražských i brněnských hereckých osobností a divadelních souborů, za všechny zmíním divadlo Disk, Vosto5, hostovala zde Taťána Medvecká, Bára Hrzánová, Bořivoj Navrátil, Ondřej Vetchý, mimochodem patron celého festivalu, laskavý člověk, ochotný – když mu to jeho pracovní povinnosti dovolily – diskutovat se zájemci celý večer o životě, herecké práci a morálce.
V roce 2000 se JID stal oficiální regionální přehlídkou s možností postupu na národní divadelní festivaly.
Po dalších deseti letech změnil organizátory i prostor, v němž se několikadenní setkávání uskutečňuje. Dál však symbolizuje touhu člověka vyjádřit se ke světu, stále je místem setkávání mladých lidí, stále má za cíl ukázat jim, že divadlo není mrtvá forma – že divadlo je naopak život a učí nás se na život dívat z různých úhlů pohledu. A tak je to dobře.

JIDÁCKÝ PLÁTEK – noviny regionálního divadelního festivalu JID 20-16 – vydává tým redaktorů a přátel Jidáckého plátku. šéfredaktor: Ondra Horník

festivalové webové stránky: jid.slunceweb.cz
redakční email: noviny.jid@slunceweb.cz